Jak to všechno začalo:

Slova jednoho z autorů myšlenky pořádat v Sokolově přehlídku amatérského divadla.

To se stalo v roce 2001. Na přehlídku do Horažďovic v březnu 2001 jsme vyrazili se hrou Obraz. Nevím, zda to bylo nadšením z nečekaného úspěchu (přehlídku jsme absolutně vyhráli), nebo zásadním množstvím Jägermeistera v krvi, ale stalo se toto:

V sobotu 10. 3. 2001 při společenském večeru jsem se euforicky pohyboval po kulturním domě. U jednoho stolku v předsálí kulturního domu v Horažďovicích (ten blíž k baru, u jeho konce k hlavnímu vchodu) stály dvě dámy – Lenka Lázňovská a Máša Caltová. Mohlo být tak 22:00 a zábava byla v plném proudu. Dali jsme se, teda já jsem se dal s nimi do řeči a obdivoval „organismus“ přehlídky. Dámy kývaly a byly fakt tolerantní. Hovor plynul a najednou to ze mě vylítlo: „My budeme dělat v Sokolově taky přehlídku!“ Mé fanfarónství dostoupilo vrcholu. Dámy užasle zíraly a začaly mi okamžitě tuto myšlenku vyvracet a rozmlouvat. To mě nabudilo a s argumentem „bude úplně jiná a nebude určitě postupová, to slibuji“ jsem tím víc na nápadu trval. Upozorňuji, že soubor ani Bohouš Gondík o tomto mém „skvělém nápadu“ neměli ani páru.

Bohoušovi jsem se s touto myšlenkou a rozhodnutím pochlubil ještě toho večera, ale asi to taky nebral moc vážně.

Po návratu do Sokolova mi došlo, co jsem to vyvedl, ale má vrozená ješitnost a nesoudnost mě hnaly vpřed. Probral jsem to s Bohoušem, který mě uvedl do reality, a začali jsme připravovat základní osnovu. Bohouš o něčem podobném léta snil a narozdíl ode mě měl i letité zkušenosti. S nápadem se ztotožnil a tak jsme se do toho dali. Mimochodem, název Čurda a myšlenka oceňovat malou roli, je jeho nápad. Trvalo to řadu dnů až jsme to nakonec dali dohromady.

Potajmu jsem se domluvil s tehdejší ředitelkou sokolovského MDK Leou Krejčovou, která pod palbou argumentů a tíhou mého nekonečného monologu nakonec rezignovala a dala souhlas. V té době jsme byli kroužek MDK a bez souhlasu zřizovatele by to nešlo. Za to, že nám umožnila toto, v té době, bláznovství jí patří věčný dík.

S tímto vším jsem svolal schůzi souboru a všem tuto skutečnost slavnostně oznámil. Úžas v jejich tvářích si budu asi pamatovat navždy zrovna jako první reakci „ty ses úplně zbláznil!“. Fakt je, že bez podpory Bohouše by mě soubor asi poslal do háje zeleného. Ale Bohouš byl vždy autorita a tak nakonec soubor souhlasil i přesto, že nemáme tušení, co taková přehlídka vyžaduje.

Vyrazili jsme tedy na Artamu do Prahy, kde jsme způsobili menší šok Milanu Strotzerovi. Nevěděli jsme proč, ale všichni nám to rozmlouvali. Dneska víme, že oni věděli, co sebou taková přehlídka nese a přináší. Opět jsme vytrvali a nakonec jsme spolu s Milanem ustanovili termín konání na poslední víkend v září, abychom se nekryli s ostatními divadelními akcemi v republice.

No a pak už to byla „brnkačka“. Vybrali jsme logo přehlídky (výslednou podobu vytvořil grafik Karel Voborník), vytvořili cenu (vymyslel a dodnes vyrábí Pavel Čermák), rozeslali pozvánku prostřednictvím Amatérské scény, domluvili lektora Františka Zborníka (jezdí dodnes a říká, že rád) no a čekali jsme , kdo bude mít zájem. Alibisticky jsme vyhlásili první ročník jako nultý, kdyby to bylo fiasko. Říkali jsme si, že když skončíme nultým, tak to není taková blamáž jako končit prvním. Byl to takový průzkum bojem. Tak se narodila úplně první, nultá Sokolovská čurda 2002.                          (vlastní rukou Martin Volný).